Hravá dějeprava

V dnešním příspěvku bych vás ráda upozornila na super metodiku, kterou pro vás vytvořili Adéla Křenová a Renáta Dolanová. Vznikla na míru úspěšnému filmu Vlny a je trochu schovaná na webu Řízení školy. S laskavým svolením autorek si dovolím vás s ní seznámit, protože jsem ji letos mohla i vyzkoušet a přijde mi opravdu velmi povedená.    Oč jde? Celou metodiku i pracovní listy najdete ZDE . Aktivity se rozdělují na 3 části: vyučovací hodina před filmem sledování filmu (131 minut = 3 vyučovací hodiny) vyučovací hodina po filmu volitelná kreativní hodina do ČJ Mně se podařilo až na 4. část vyzkoušet všechno. Naštěstí mám v jeden den dvouhodinovku a domluvila jsem se s kolegyní na ČJ, že v tom samém dni žákům pouštěla film i ve své hodině. Takže celkově mi metodika zabrala 4 vyučovací hodiny dějepisu. 1. Před filmem (pražské jaro a cenzura) V úvodní evokaci a kontextualizaci zároveň si žáci uvědomují časovou blízkost událostí roku 1968 , když se snaží zanést na časovou osu přibl...

Dramatická výchova a její různé podoby mne baví čím dál víc a věřím, že mají ve výuce své místo. Není tedy divu, že když mám příležitost, vrhám se na různé semináře a workshopy s touto náplní.  Rozhodně doporučuji všem učitelům zažít nějakou formu divadelní improvizace - já měla tu možnost zažít si ji díky skvělému Tomáši Kováčovi , který učí na ZŠ KLAS v Pardubicích, ale má vystudované JAMU a zároveň je aktivní v Apple podpoře a využívání iPadu ve výuce .  Skvělé jsou v tomto ohledu workshopy v Ateliéru živé pedagogiky , kde stojí za to např. Základy dramatické výchovy Radka Marušáka , jakož i mnohá další témata.  Proč se o tom tak dlouze rozepisuji? Příběh, to je prostě způsob, jak lidský mozek nejlépe zpracovává a přijímá informace. Ačkoliv chceme v dějepise rozvíjet u žáků historické myšlení, nerada bych ve výuce rezignovala na příběhy. Jenže někdy se jako učitelé k dramatické výchově musíme trochu prokousat, ne každý z nás to má v krvi nebo se bojíme časové náročnos...

Tato metodika je stálicí blogu i mých 8. ročníků a kdo nezkusil, neví oč přichází. Ale (!) dočkává se vylepšení díky skvělému Martinu Friedmannovi z Ivančic, který je "larpákem" a proto vnesl do mého prvotního nápadu zkušenost, krásný dobový font a větší systém. Především ale také rozšířil počet postav tak, aby se dalo hrát i v početnějších třídách.  1) VFR Naživo v hodině aneb Krvák ve třídě Jak všichni víte, rychle se měnící události francouzské revoluce už zamotaly hlavu nejednomu žáku (či učiteli). Měla jsem v hlavě již delší dobu představu zážitkové hodiny, která by se žákům snadno vepsala do paměti. Vždy to mělo úspěch a celá akce zabrala jednu vyučovací hodinu. Mouchy jsou vychytány díky Martinovi F. Oč jde? Jedná se o evokační hodinu k tématu revoluce a změnám, které přinesla. Je žádoucí, aby žáci ideálně skoro nic nevěděli. Každý žák dostane kartu role , podle které se bude chovat, jak budete žáky provádět událostmi revoluce . O vtipné situace během dramatizace není...

V dnešním příspěvku (posledním v tomto školním roce) budu myslím sdílet metodický skvost od Ivy Vachkové , který jsem měla možnost si na vlastní kůži vyzkoušet na loňské Letní škole badatelské výuky. Paní Vachková byla tak laskava, že nám sdílela svou metodiku a připravené prameny k příběhu jedné rodiny z období třicetileté války. A nebude to lecjaká rodina - jde o Šimona Sušického ze Sonnenštejna a Kutnauerovi. Šimon Sušický a Jan Kutnauer byli popraveni v roce 1621 tím nejpotupnějším způsobem - oběšením. Osud popravených, ale i osudy jejich rodin byly zajímavě propleteny, což je právě to, co budou žáci zkoumat. Možnost ponořit se do osobních osudů někoho z raného novověku tak, aby to bylo zajímavé pro studenty a ještě navíc s využitím metody dramatizace, mne samozřejmě nadchla. Ale předem varuji, obtížnost je spíše pro střední školy, ačkoliv já zkusím metodiku i se svou sedmou třídou příští týden. Určitě budete potřebovat 2 vyučovací hodiny, ideálně za sebou.  Metodika k vytiště...

Jeden z mých prvních příspěvků na blogu již také potřeboval oprášit. Ovlivněna mnoha různými metodami, konečně jsem jej provedla v mírné a snad atraktivnější úpravě.  Nechtěla jsem se totiž ve svých hodinách vzdát využití citací z dobových cestopisů a ještě k tomu z komplikovaného 17. století. Zároveň je cestování téma, které je vlastně všem žákům blízké a mohou porovnávat své zkušenosti s těmi z dob minulých. Všechny ukázky jsou z knihy  Česká touha cestovatelská: Cestopisy, deníky a listy ze 17. století , která je poměrně snadno sehnatelná, pokud byste chtěli vlastnit přímo její výtisk. Aktivitu s cestováním jsem více strukturovala a rovnou jsem rozvrhla práci na dvě vyučovací hodiny. Pro celý průběh můžete využít prezentaci . EVOKACE V úvodu hodiny žáci pracují samostatně nebo ve dvojicích a postupně se zamýšlí  nad třemi otázkami: PROČ CESTUJEME NYNÍ (co vím)            PROČ CESTOVALI TEHDY (co si myslím) JAK CESTUJEME DNES  ...

Letí k vám další vlaštovka, kterou laskavě sdílela Dana Truksová na FCB skupině Starší dějiny moderně . S vytvářením karet i dramatizací jí pomáhal student na praxi, Marcel Kroupa. Ano, občas to nevydržíme a dáme tam něco z dějin 20. století. Z toho jen vidíte, jak tolerantní parta učitelů a učitelek to je 😀.  Tento příspěvek byl při vánočním hlasování druhý v pořadí a pokud jste na tom v tematických plánech podobně, mohl by se v dohledné době hodit. Jak na to? Já sama jsem hodinu ještě nevyzkoušela, ale těším se, že letos přijde její čas. Hra totiž pokrývá elegantně období let 1948-1953, která většinou překlenu s pomocí upravené prezentace s Moderních dějin. Předávám návrh metodiky přímo od autorky (psáno kurzívou): Hodina navazovala na "Vítězný" únor 1948, kdy žáci četli komiks od Zdeňka Ležáka. Vlastní uvedení do hodiny bylo velmi stručné, chtěla jsem nechat čas na hru.  Rozdala jsem karty , žáci si měli přečíst svůj osud a následně se měli představit - jméno, povolání,...

Když mi žáci na konci školního roku psali krátkou zpětnou vazbu a povídali jsme si o tom, co se jim nejvíce líbilo, co jim chybělo a co by mi doporučili změnit, ze společné diskuse vyplynulo následující: mají rádi hraní divadla a scének. Možností dramatizace je nepřeberně, o lecčems jsem psala již v příspěvku  k Letní škole od Paměti národa . Post bellum tuto formu zážitkové pedagogiky velmi propracovaně využívá ve svých workshopech  zde . Tak dokonalé metodiky vám sice nenabídnu, ale i tak byste mohli následující nápad využít a zažít s ním v hodině trochu legrace. Aktivita bude v podstatě navazovat na činnosti z příspěvku o prvních Přemyslovcích . 1) Nechte žáky, aby si vybrali, jakému našemu slavnému přemyslovskému panovníkovi se chtějí věnovat. Přemysl Otakar I., Václav I, Přemysl Otakar II., Václav II. 2) Podle jejich rozhodnutí by vám měly vzniknout přibližně stejně velké skupiny. Do každé z nich doporučuji připravit materiály, s kterými budou žáci pracovat...