Hravá dějeprava

Dramatická výchova a její různé podoby mne baví čím dál víc a věřím, že mají ve výuce své místo. Není tedy divu, že když mám příležitost, vrhám se na různé semináře a workshopy s touto náplní.  Rozhodně doporučuji všem učitelům zažít nějakou formu divadelní improvizace - já měla tu možnost zažít si ji díky skvělému Tomáši Kováčovi , který učí na ZŠ KLAS v Pardubicích, ale má vystudované JAMU a zároveň je aktivní v Apple podpoře a využívání iPadu ve výuce .  Skvělé jsou v tomto ohledu workshopy v Ateliéru živé pedagogiky , kde stojí za to např. Základy dramatické výchovy Radka Marušáka , jakož i mnohá další témata.  Proč se o tom tak dlouze rozepisuji? Příběh, to je prostě způsob, jak lidský mozek nejlépe zpracovává a přijímá informace. Ačkoliv chceme v dějepise rozvíjet u žáků historické myšlení, nerada bych ve výuce rezignovala na příběhy. Jenže někdy se jako učitelé k dramatické výchově musíme trochu prokousat, ne každý z nás to má v krvi nebo se bojíme časové náročnos...

Když mi žáci na konci školního roku psali krátkou zpětnou vazbu a povídali jsme si o tom, co se jim nejvíce líbilo, co jim chybělo a co by mi doporučili změnit, ze společné diskuse vyplynulo následující: mají rádi hraní divadla a scének. Možností dramatizace je nepřeberně, o lecčems jsem psala již v příspěvku  k Letní škole od Paměti národa . Post bellum tuto formu zážitkové pedagogiky velmi propracovaně využívá ve svých workshopech  zde . Tak dokonalé metodiky vám sice nenabídnu, ale i tak byste mohli následující nápad využít a zažít s ním v hodině trochu legrace. Aktivita bude v podstatě navazovat na činnosti z příspěvku o prvních Přemyslovcích . 1) Nechte žáky, aby si vybrali, jakému našemu slavnému přemyslovskému panovníkovi se chtějí věnovat. Přemysl Otakar I., Václav I, Přemysl Otakar II., Václav II. 2) Podle jejich rozhodnutí by vám měly vzniknout přibližně stejně velké skupiny. Do každé z nich doporučuji připravit materiály, s kterými budou žáci pracovat...

Vyprávění příběhů je staré jak lidstvo samo a baví nás všechny v jakémkoliv věku. Nápad tzv. Černých historek od Mindoku znáte pravděpodobně i vy ze svého dětství. Hru jsme hrávali bez kartiček a po táborech kolovaly různé verze tajemných příběhů, které jsme si s baterkou pod spacákem navzájem vyprávěli a snažili se uhodnout, jak se to stalo. Čím děsivější, tím lepší. Pokud vás princip hry minul, funguje to následujícím způsobem : Vypravěč (který zná celý příběh) sdělí posluchačům pouze jeho malou část , která zní často záhadně, někdy nesmyslně. Posluchači kladou vypravěči otázky , na které může odpovídat pouze ANO/NE/NENÍ DŮLEŽITÉ. Postupně tak odhalují, co se stalo, že v příběhu platila první řečená věta... Pro školu jsem ovšem mohla z řady od Mindoku využít pouze jedinou vydanou verzi, a to 50 příběhů z temného středověku. A vřele vám je doporučuji, příběhy jsou podle skutečných středověkých postav nebo akcentují všednodenní zvláštnosti středověkého života. Hrajeme je pravid...