Hravá dějeprava

Tuto aktivitu jsem vyzkoušela již s několika šesťáky a osvědčila se mi. 1. Každý sám si zkusí odpovědět do svého sešitu na tuto otázku:  "Co si představím, když se řekne dějepis?" Připraví se tím na následující skupinovou práci. 2. Rozdělte žáky do skupin, ideálně po třech a společně zkusí do sešitu odpovědět na druhou otázku: "Co všechno se můžu dozvědět při zkoumání dějin?" Snažte se děti povzbudit, ať společně zkusí vymyslet co nejvíce možností. Nic není zakázáno. Můžete použít např. losovátka od Pavlíny Hublové: 3. Postupně každá skupina vždy uvede jeden pojem, ke kterému došla, a tak stále dokola, dokud mají co říct. Zapisujte na tabuli jako myšlenkovou mapu a snažte se držet pohromadě témata, např.: politické dějiny, dějiny všedního dne, dějiny vědeckého pokroku, umění, náboženství, apod... Ve chvíli, kdy začnete psát, je pravděpodobně bude napadat spousta dalších věcí. Měl by vám zbýt čas na to, aby si žáci myšlenkovou mapu načrtli do sešitu. Na

Nepokrytě přiznávám, že ke vzniku blogu mě inspirovala Lenka Pobudová se svým - jaknahudebku.blogspot.cz . Tímto jí děkuji a pevně věřím, že i učitelé dějepisu přivítají možnost inspirovat se novými nápady a metodami. 1. Co je podle mě cílem výuky dějepisu? Zjistila jsem, že mi stačí jediný, jehož perspektivou se snažím neustále dívat. Slovy spolužačky z PedF UK, Pavly Diviškové, která přijela svého času nadšeně ze studijního pobytu v Německu a s úžasem mi jej předala jako hlavní cíl našich německých kolegů: "Hlavní je jim to neznechutit." A ještě lépe: "Zkuste zařídit, aby měli dějepis rádi." 2. Jaké aktivity tu NEnajdete? Materiály, které se soustředí na  procvičení probraného učiva  (pravděpodobně frontální metodou) nebo  prezentaci probíraného učiva  (pravděpodobně frontální metodou). 3. Jaké aktivity naopak MŮŽETE čekat? V praxi vyzkoušené  metody, hry, projekty a aktivity, skrze něž se děti přímo učí.  A ideálně se i baví. Budu odkazovat i na zajímavé d