Přeskočit na hlavní obsah

Divadlo Kamishibai ve výuce nejen dějepisu - inspirace od Jany Šenkyříkové

Dramatická výchova a její různé podoby mne baví čím dál víc a věřím, že mají ve výuce své místo. Není tedy divu, že když mám příležitost, vrhám se na různé semináře a workshopy s touto náplní. 

Rozhodně doporučuji všem učitelům zažít nějakou formu divadelní improvizace - já měla tu možnost zažít si ji díky skvělému Tomáši Kováčovi, který učí na ZŠ KLAS v Pardubicích, ale má vystudované JAMU a zároveň je aktivní v Apple podpoře a využívání iPadu ve výuce

Skvělé jsou v tomto ohledu workshopy v Ateliéru živé pedagogiky, kde stojí za to např. Základy dramatické výchovy Radka Marušáka, jakož i mnohá další témata. 

Proč se o tom tak dlouze rozepisuji? Příběh, to je prostě způsob, jak lidský mozek nejlépe zpracovává a přijímá informace. Ačkoliv chceme v dějepise rozvíjet u žáků historické myšlení, nerada bych ve výuce rezignovala na příběhy. Jenže někdy se jako učitelé k dramatické výchově musíme trochu prokousat, ne každý z nás to má v krvi nebo se bojíme časové náročnosti takových hodin. Proto bych vás v tomto článku ráda seznámila s nápadem, jak využít japonské divadlo KAMISHIBAI. S laskavým svolením Jany Šenkýříkové, jejíž workshop jsem měla možnost zažít na ústeckém Učitelingu, posílám tento nápad dál.

Oč jde?

"Jak souvisí jízdní kolo, cukrovinky a ovečka?" To byla otázka, na kterou jsme na workshopu hledali odpověď... A našli jsme ji v japonském divadle Kamishibai, které mělo svého času v Japonsku dlouhou tradici. 
  • Zkrátka - prodejci cukrovinek jezdili se svým zbožím na kole po ulicích. Na kole ale měli i dřevěné divadlo, v němž se ukrývala pohádka. Nejprve prodejce ťukáním na dřívka svolal své malé posluchače, pak začal vyprávět pohádku (třeba o ovečce). Když to bylo nejvíce napínavé, dvířka malého divadla se zavřela a začal prodej sladkostí. Až poté, co si u něj něco koupili, se jeho malí posluchači dozvěděli konec příběhu.
Není to loutkové divadlo, protože pracuje vlastně jen s A4 či A3 formátem čtvrtky, na kterou se kreslí části příběhu. Samozřejmě potřebujete hlavně rám, ale vystačíte si v pohodě s jedním pro celou třídu.


Na obrázcích vidíte takové, které pro Janu vyrobil její manžel. Jsou různé možnosti, jak na to, a na YouTube najdete spoustu návodů. Dokonce se můžete plácnout přes kapsu, domluvit se s prvním stupněm a pořídit nějaké divadlo od Pasparty, kde lze koupit i hotové příběhy pohádek pro menší děti. Ať tak či tak, je důležité dbát na:
  • stabilitu
  • dvířka
  • otvor z boku a z vrchu, kvůli postupnému vyjímání částí příběhu
  • ideálně mohou být záda divadélka otevřená, protože na zadní část obrázků lze psát to, co by měl vypravěč říkat
  • dodržet formát pro papír A5, A4 nebo A3.
Můžete ale i použít jednoduchou šablonu na malé Kamishibai divadlo z papíru. Dá se nají na netu a vypadá třeba takhle.

Co s tím ve výuce?

To je právě ta krása - jakmile máte takto zajímavou, leč jednoduchou pomůcku a výtvarnou formu, můžete si vzít jakékoliv téma, zadat kritéria, dodat materiál a začít tvořit a vyprávět.
1) Vyprávějte příběh
  • který vznikne na základě připravených informací prací ve skupině, s tím, že podle kritérií každý člen skupiny vytvoří jednu A4 pro příběh. Vyprávět může pouze jeden člen skupiny nebo se mohou střídat.
2) Kreslete nebo tvořte koláže
  • bojíte se kreslení? Schovejte si časopisy, nebo v případě dějepisu vytiskněte tematické články z Encyklopedie či Časostroje a nechte děti tvořit koláže a pouze dokreslovat, tak je osvobodíte z jejich představy, že pokud nekreslí dokonale, nebudou kreslit vůbec (mluvím z vlastní zkušenosti, vážně kreslit neumím)
3) Téma nemusí být nutně jen oborové
  • můžete tak pojmout i třídnické hodiny (my třeba měli zcela bezpečné téma pro svou skupinu - oblíbená destinace). Nechte skupiny jejich téma vybrat z nabídky a bude to ještě lepší.
4) Vyprávějte vy
  • může to být pouze začátek příběhu, jehož části zase žáci dotvoří s pomocí kritérií ve skupinách.
5) Opakujte příběhem
  • Jana nám ukázala, jak s divadlem pracovala z pozice učitele při opakování konkrétního tématu. Používala přitom takový obrazový materiál, s nímž se žáci během předchozí práce setkali.

Zpětná vazba

Když jsme si na workshopů postupně předváděli své výtvory, Jana nás vyzvala k docela jednoduché zpětné vazbě. Hned po představení jsme měli něco na výtvoru i přednesu ocenit, následně jsme měli dát skupině nějaké doporučení na příště. Super bylo, že jak jsme zpětnou vazbu dávali mezi jednotlivými představeními, mohly na ni reagovat i pozdější skupiny a jaksi v přímém přenosu své představení vylepšit. Taková zpětná vazba ukazuje, že se díky dílčím pokusům může zlepšovat celá třída jako celek, a podporuje radost celé třídy z díla každé skupiny (místo soutěžení).

Proč to vyzkoušet?

Já vím, jde to trochu proti všem těm technologiím. A já je používám vážně ráda. Ale možná právě proto, že je to tak "oldschool", by mohlo být KAMISHIBAI ve vaší výuce úspěšné, když je zařadíte.
U jakékoliv tvorby dobře funguje, když máte vymezené hranice, v jakých se má tvorba odehrávat a zároveň dostatečnou svobodu pro ztvárnění. 

A já už se vážně těším, až mi můj tatínek dle zadání první Kamishibai vyrobí (bohužel by mu teď v garáži kvůli mrazu neschlo dobře lepidlo, tak musím vydržet). Úplně už vidím, kde bych to použila. Možná také konečně ještě více využiji obrazové přílohy Časostroje, třeba vystřihovánky s gladiátory starověkého Říma, ty si o to vyloženě říkají... 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Úvod do starověkého Řecka - mýty a pověsti 2.0

Jak už to tak bývá, po čase praktikování zveřejněného nápadu ve výuce je čas příspěvek trochu obměnit. Ve výuce ráda používám videa a dokumenty. Děti to baví a hodně si z toho pamatují. Samozřejmě je nutné vymyslet k videím nějakou aktivitu. Ideálně smysluplnou, která povede k cíli hodiny. V případě předložené metodiky bych ideálně viděla cíle 2:  JAK SE PŘÍBĚHY Z ŘECKÉ MYTOLOGIE PROMÍTAJÍ DO SOUČASNOSTI (V JAZYCE ČI KONKRÉTNÍCH MÍSTECH, KTERÁ SE DOCHOVALA DODNES)? JACÍ BYLI ŘEČTÍ BOHOVÉ? CHTĚL/A BYCH VĚŘIT V TAKOVÉ BOŽSTVO? Je to myslím trochu lepší cíl, než "Žáci se seznámí s řeckou mytologií." (Což v podstatě skýtal původní příspěvek). Pokud to dokážete lépe formulovat, do komentářů s tím... Nějaká stručná metodika do kapsy pro práci s videy by byla potřeba jako sůl - každý k tomu přistupuje jinak a možností je spousta. Asi nejhorší verze, a teď budu střílet do vlastních řad, je doplňovací pracovní list. Vím, že jich v sekci videa pár najdete a sama to vnímám jako takovou...

Národní obrození a rok 1848. Věčně proklínané, může být zajímavé? 2.0

Další příspěvek, který dozrál na změnu! V tématu  národního obrození vidím pro rozvíjení různých metodických přístupů ještě poměrně velký prostor... Osobně vnímám toto období jako zajímavé, plné změn a pohnutých osobních osudů. Téma jde často do groteskních nadsázek, s kterými se dá krásně pracovat. Doporučení: Domluvte se s češtinářem/kou, ať to neberete dvakrát... 1) EVOKACE Začínáme brainstormingem a otázkami  Co dělá národ národem? Podle čeho poznáte, že někdo patří do jednoho národa? většinou se ve třídě dojde k následujícím poznatkům - stejný jazyk, společná historie, společné území, stejné zvyky... Dále se ptám Kolik národů žilo v Habsburské monarchii na přelomu 18./19. století? K tomu žákům promítnu mapu   z Českého historického atlasu. Tento úvod by neměl zabrat více než 10 minut. Žáci si pak zapíší do sešitu 4 jména a pod každým vynechají 1-2 řádky, jsou to: Josef Dobrovský, Josef Jungmann, František Palacký a Václav Hanka.   V PC-učebně si zahrají hru vytv...

Francouzská revoluce "naživo" aneb Krvák ve třídě 2.0

Tato metodika je stálicí blogu i mých 8. ročníků a kdo nezkusil, neví oč přichází. Ale (!) dočkává se vylepšení díky skvělému Martinu Friedmannovi z Ivančic, který je "larpákem" a proto vnesl do mého prvotního nápadu zkušenost, krásný dobový font a větší systém. Především ale také rozšířil počet postav tak, aby se dalo hrát i v početnějších třídách.  1) VFR Naživo v hodině aneb Krvák ve třídě Jak všichni víte, rychle se měnící události francouzské revoluce už zamotaly hlavu nejednomu žáku (či učiteli). Měla jsem v hlavě již delší dobu představu zážitkové hodiny, která by se žákům snadno vepsala do paměti. Vždy to mělo úspěch a celá akce zabrala jednu vyučovací hodinu. Mouchy jsou vychytány díky Martinovi F. Oč jde? Jedná se o evokační hodinu k tématu revoluce a změnám, které přinesla. Je žádoucí, aby žáci ideálně skoro nic nevěděli. Každý žák dostane kartu role , podle které se bude chovat, jak budete žáky provádět událostmi revoluce . O vtipné situace během dramatizace není...