Historická interpretace na vlastní kůži? Trochu jiný úvod do dějepisu od Jiřího Karena!

Na letošní dílně mě uchvátil jednoduchý, ale účinný nápad od Jiřího Karena k problematice historické interpretace. Jedná se vlastně o zážitkovou hodinu a my máme to štěstí, že se s námi autor o nápad podělil.

Jeho metodika jen potvrzuje, že v jednoduchosti je krása. Hodí se ji nasadit v úvodních hodinách s novou třídou, kterou začínáte vyučovat dějepis, ale můžete ji zařadit vlastně kdykoliv, když budete mít pocit, že vaši žáci vnímají dějepis jako předem napsané a jasně dané příběhy a vy byste je rádi trochu znejistěli a navnadili ke kritičtějšímu přístupu...

Originál od Jiřího Karena je určen pro 1. ročník SŠ (třída nezná učitele a ani se neznají navzájem):

I. hodina - Úvodní hodina dějepisu. Můžete se inspirovat a upravit si přípravu dle svého naturelu viz zde. Hodí se zapojit nějakou neformální aktivitu a ideálně na žáky výrazně zapůsobit.

II. Následují další dvě přípravy na hodiny - první o VÝZNAMU VÝUKY DĚJEPISU - můžete a nemusíte ji následně využít. Třeba se bude hodit i úplně jindy - přípravu pro sebe naleznete zde  a pracovní list pro žáky zde. 
Druhá o ZPŮSOBU VÝUKY DĚJEPISU (klasická versus moderní) zde, s pracovním listem zde.

• v přípravě je použito toto video z Dějepisu 21 o tom, jak se učil dějepis během normalizace.

III. V další hodině přichází pointa celého nápadu - po proběhnuvších hodinách totiž žáky vyzvete, aby rekonstruovali po paměti první hodinu dějepisu. Příprava na tuto hodinu je zde. Pracovní list pro žáky zde.

• Evokace: J. Karen využíval scénu z Bournovy identity zde (viz příprava). Nyní mi psal, že to zkusil změnit a nastolil žákům následující fiktivní, ale reálnou situaci: "Někdo se rozhodl opít sám na uzavřené chalupě. Ráno se probudí v nepořádku a nic si nepamatuje. Jak se dozví, co předešlý den dělal?"  Podle J. Karena "žáci začnou dedukovat, že prozkoumá mobil, jestli na něm má fotky, nepořádek v místnosti (lahve) a co to znamená. Dá se pak rozvíjet, že podle počtu lahví nevíme, jestli je vypil, protože je mohl v opilosti vylít třeba do dřezu, čímž se odhaluje nejednoznačnost interpretací minulosti atd. Pak se přejde na to, co to vlastně všechno může být historický pramen. Mám dojem, že na tomhle primitivním "bulvárním" příkladu si to hodně žáků uvědomilo a zapamatovalo."
• Po evokaci nejprve žáci samostatně v deseti větách zapíší podle své paměti to nejdůležitější, co si zapamatovali z první hodiny.
• Poté je dáte do skupin, kde zjištěné diskutují a snaží se dojít ke společné shodě, kterou opět zapíší.
• Konečně jim dáte do skupin k dispozici svou použitou přípravu z první hodiny. Jiří Karen jde tak daleko, že jim dává upravenou, kterou naleznete zde... Je už na vás, jakou verzi zvolíte

Protože mě děti většinou na prvních hodinách dějepisu už znají z prvního stupně, pravděpodobně bych 1. hodinu přeskočila a rovnou bych skočila do hodiny o významu výuky dějepisu, pak bych zařadila hodinu o tom, jak se budeme dějepisu učit (plus třeba mé hodnocení). A konečně bych se zeptala, co jsme dělali na první hodině (viz III.).

Přínosy:

1. Žáci si na vlastní kůži zažijí, jak je paměť zrádná. Podle zkušeností Jiřího Karena vůbec nevadilo, pokud někdo na první hodině chyběl, a pak na poslední hodině byl. Spíš to vnímal jako přínos, protože tento žák ostatním reflektoval, jak je možné, že mají ve vlastních vzpomínkách takový chaos. (Navíc se pro tohoto žáka stanou "pamětníkem 1. hodiny".)
2. Žáci si zkusí analyzovat a interpretovat "nezávažný" písemný pramen - přípravu na hodinu. Pochopí, že pramenem se může stát cokoliv z minulosti.
3. Všechny tyto jejich vlastní zážitky můžete jako učitel uchopit a pojmenovat odpovídající terminologií.

Až budu metodiku zkoušet na ZŠ, doplním článek o případné podrobnosti.. Nabízí se i nějak zapojit hmotné prameny - třeba vás k tomu něco napadne...
Děkuji Jirkovi za sdílení nápadu. Co na to říkáte?