Ohlédnutí za Letní školou badatelské výuky 2024? Ano!

Kdo čte podrobně, ví, že jsem letos neměla Letní školu badatelské výuky v plánu. Ale co čert nechtěl. Uvolnil se mi čas v rodinných plánech a věrna svému pravidlu "líná huba, holé neštěstí" jsem se v předvečer konání mailem zeptala, zda se náhodou na poslední chvíli neuvolnilo nějaké místo. Anna Macourková, jako hlavní organizátorka, která slovy lektorů "ví všechno", dokázala neodbytnou Kovaříkovou odbavit i v předvečer tak velké a jistě velmi náročné akce. Za to jí patří můj nehynoucí dík.

Letošní dílna zkoumala dle tradice různé cesty, jak rozvíjet jednu z historických gramotností - TRVÁNÍ A ZMĚNU. 

• Musím již zde podotknout, že ačkoliv byl odchod Oddělení vzdělávání z ÚSTR bolestný a pro zúčastněné metodi(č)ky a histori(č)ky jistě velmi nepříjemný, tak jako v každém konci i zde lze najít začátek něčeho nového. Část týmu se uchýlila pod křídla Filozofické fakulty, která má druhým rokem na starosti i záštitu nad Letní školou. Pro nás jako účastníky toto odpoutání od ÚSTRu především znamená, že se workshopy již nesoustředí pouze na dějiny 20. století. Nové (nejen badatelské) pojetí výuky dějepisu se tak může realizovat i v nižších ročnících než jen v 9. třídách, což každý učitel snažící se o nějakou změnu výuky k lepšímu jistě ocení.

Úvodní přednáška

Tato část letní školy má za úkol nás takříkajíc navnadit a nastartovat tak, abychom zkoumaný princip historického myšlení viděli úplně všude. Na příkladu různých pramenů jsme se díky Václavu Sixtovi a Kamilu Činátlovi zamýšleli, jak různě by se mohl princip trvání a změny projevit v práci s různými typy pramenů (od fotografií, přes grafy či časové osy). Konečně jsme si zahráli hru pro historiky a jen tak ze srandy se zamýšleli nad tím, která historická změna byla podle nás NEJLEPŠÍ, NEJHORŠÍ a NEJZAJÍMAVĚJŠÍ. 

1. Nakupování v proměnách času (Jaroslav Pinkas)

Na mém prvním zvoleném workshopu jsme si vyzkoušeli práci s pouze jedním pramenem (filmová ukázka), na němž jsme zkoumali proměnu jednoho známého fenoménu - nakupování. Už jsem Jaroslavu Pinkasovi napsala, zda by byl ochoten se o metodiku lekce podělit i s vámi, tak doufám, že to klapne. 

Zajímavostí této lekce ovšem bylo především to, že byla vymyšlena tak, aby naplňovala výstup podle nově se klubající revize RVP. Konkrétně tento: 

• Žák vysvětlí specifika proměn fungování ekonomiky a obchodu od pravěku po současnost. 

Jaroslav Pinkas šel ještě dál, když nás pro daný výstup seznámil i s navrženými postupnými kroky, které každý výstup obsahuje a jsou pro učitele nepovinné. Mají mu spíš pomoci, aby si ujasnil, na jakém učivu by nejlépe daný výstup naplnil. 

• Ve skupině, v níž jsme nejprve pracovali na lekci o nakupování jako žáci, jsme si následně vyzkoušeli i učitelský brainstorming. Pro každý dílčí krok jsme vymýšleli, na kterém učivu a jak by se nejlépe princip trvání a změny v tomto tématu realizoval. 

2. Badatelská výuka v praxi: sdílení zkušeností

Další části jsme se zúčastnili v Auditoriu všichni najednou. Organizátoři tentokrát opustili formát Burzy nápadů a zkusili intenzivněji využít potenciál nadupané skupiny učitelů dějepisu. 

Všichni měli za úkol na letní školu přinést jeden historický pramen, na kterém by se dal dobře uplatnit princip trvání a změny v nějaké badatelské lekci. 

• Vytvořili jsme skupiny po 5-6 lidech a navzájem jsme se seznámili s tím, co kdo přinesl.
• Vybrali jsme jeden pramen, který nám přišel nejlepší a vymysleli jsme k němu badatelskou otázku.
• Učitel/ka, který daný pramen přinesl, pak našel jinou skupinu a tam demonstroval, na co jsme v původní skupině přišli. Zároveň se na oplátku dozvěděl o práci s pramenem v nové skupině.
• V nové skupině se zkoušelo dále pracovat s možnostmi jednoho nebo druhého pramene.

Obecně panovala shoda, že podobné sdílení má smysl a třeba se příště vychytá i lepší organizace, abychom z nápadů vytěžili maximum. (Uvidíme, jak dopadne žádost, aby se přinesené prameny ze všech skupin dostaly mezi všechny účastníky 🤔.)

3. Co se změnilo při odkouzlení světa? A co zůstalo? (Radmila Prchal Pavlíčková)

Ve workshopu Radmily Prchal Pavlíčkové, která se specializuje na novověké dějiny, jsme zkoumali trvání a změnu na 4 sadách pramenů dle vlastního výběru.

Prameny se týkaly nelehkých témat: smrti, porodu, sebevraždy a flagelantství. Pojmem odkouzlení vystihují novověcí historici změnu s jakou k těmto událostem přistupovali lidé v novověku a s jakou racionalitou k nim začali přistupovat na konci 18. století a později.

Více si o tématu, pokud vás zaujalo, můžete přečíst třeba zde:

Protože sady pramenů byly opravdu skvělé, napsala jsem autorce lekce, zda by byla ochotná se také o metodiku a zdroje podělit s námi. Reagovala neuvěřitelně rychle a prameny máme přislíbené. Určitě se letos dostanou do některého z příspěvků. 

4. Setkání učitelů Vzájemného učení+

Skupina učitelů a učitelek, kteří se propojili díky projektu Dějepisu+ stále žije! Důkazem budiž setkání naživo právě v rámci Letní školy. Jako neformální platforma pod názvem Vzájemné učení+ budeme dále fungovat v tzv. udržovacím a vyčkávacím režimu. Co to znamená?

• Nezdolní tahouni Petr Sedlák, Jiří Karen, Pavel Žalský a mnozí další (omlouvám se všem, které jsem nejmenovala) jsou ochotni stále věnovat svůj volný čas organizaci skupiny. Zároveň hledají možnosti, jak dostat badatelské lekce do širší učitelské veřejnosti nějakou oficiální cestou (vydavatelství apod.).
• Vychytáváme již vymyšlené lekce k 6. a 7. třídě, testujeme a vymýšlíme nové k 8. třídě.
• Vyčkáváme, jak se vyvine velká revize a zkoušíme některé bloky či lekce šít na míru novým výstupům.
• Poskytujeme si zpětnou vazbu a metodické poradenství navzájem.

5. Veřejná diskuse: Jak na česká devadesátá léta?

Předchozí bod ovšem způsobil jistý časový zásek a já se již nemohla/či mentálně nedokázala zúčastnit veřejné diskuse o tom, jak učit o devadesátých létech. Anotace v programu byla opravdu lákavá:

"Česká devadesátá léta se stala symbolickým svorníkem kulturních, generačních a ideových střetů. Spor o povahu změny v roce 1989 se úzce dotýká české identity a nutně by měl obsahovat nejen představu o tom, co končilo, ale též o tom, co následovalo." 

• O tématu diskutovali historička a novinářka Veronika Pehe, novinář a historik David Klimeš a tvůrce vzdělávacích pomůcek obsahujících devadesátá léta a učitel, který se tomuto období již léta “nevyhýbá” Jaroslav Najbert. Moderoval Vojtěch Ripka.

Naštěstí mi Jaroslav Najbert dovolil sdílet s vámi podle něj 3 nejdůležitější body, které bychom si jako učitelé dějepisu měli při výuce tohoto tématu uvědomovat, tedy cituji:

"Potvrdila se mi teze, že pro nás učitele je obtížné je učit, nemáme jistotu v nějakém výkladovém rámci, učebnice nám navíc moc nepomáhají v tom, kdy devadesátky končí a jak se dostat za schéma ekonomických a politických změn. David i Veronika navíc dokázali navrhnout zajímavé prameny a trendy a nejvíc mě asi oslovila typologie tří narativů, které se o devadesátkách prosazují."

• První vnímá devadesátky populisticky pohledem Kmentových kmotrů, tunelování a krimi příběhů ve stylu seriálu Devadesátky. 
• Druhý, který je svým způsobem snahou reagovat na krimi story a snaží se udržet představu o zakladatelském období současné liberální demokracie, sice přiznává chyby, ale devadesátky vnímá jako léta využitých příležitostí transformovat ekonomiku i společnost nesrovnatelně lépe, než se to povedlo u našich sousedů. 
• A třetí narativ, ten ilustruje přiložená odpověď dnešních školáků v aplikaci HistoryLab ze cvičení Zapojit Bravíčko do výstavy? Je to příběh bizár let, kdy se nosila fialová saka a trvalá, lidi se chovali divně a (zdánlivě) apoliticky se tomu vysmíváme.

"Pro nás učitele je tahle typologie, i když nutně schematická, nesmírně cenná, protože nám pomáhá reflektovat, jaký obraz o devadesátkách vytváříme u dnešní mládeže tím, jaké prameny jim do výuky připravujeme, respektive jaké nereflektované představy si sami vytváříme tím, jakou popkulturu konzumují. Pomoci žákům zorientovat se v samotných třech narativech je skvělý vzdělávací cíl." Díky, Jardo.

Kdo byste se chtěl na celou přednášku podívat, můžete tak učinit zde:

 

6. Diskuze: AI a vzdělávání. Zkušenosti, příležitosti, hrozby.

Svému názvu doslova dostála další skvělá diskuse s Evou Nečasovou (AI dětem) a Jurajem Hvoreckým (CETE-P AV ČR). Dostali jsme naději, zaujali nás možnosti, pochopili jsme trochu, jak z čeho čerpají velké jazykové modely stojící za ChatGPT. V diskusi nás zaujalo, jak s AI ve výuce pracují naši kolegové, kteří se o své zkušenosti z pléna podělili. 

Dostali jsme ale i typ do výuky, který s vámi velmi ráda sdílím. Eva Nečasová stojí za metodickými materiály AI dětem, se kterými jste se možná již setkali. Nově pracuje také na Kurikulu umělé inteligence, kde najdete hotové nebo již brzy hotové lekce nejen k samotné informatice, ale i k jednotlivým předmětům. (Klikněte na obrázek.)

7. Mapovat dějiny: Trvání a změny v historických mapách (Michal Kurz) 

Poslední workshop, který jsem si vybrala se týkal využití různých druhů map ve výuce dějepisu. Při jejich porovnávání lze totiž bezvadně sledovat právě trvání a změny. Od lektora jsme po krátkém úvodu a uvědomění si, jaké všechny druhy map lze při výuce využívat, dostali do skupin různé sady mapových pramenů:

• jedna skupina sledovala proměny zobrazování známého světa od antiky po 19. století
• druhá skupina sledovala vývoj Evropy a Afriky na přelomu 19./20. století a zda spolu nějak souvisel
• třetí skupiny se zabývali sadou map obce Černé u dnešního Lipna a mohli tak sledovat velkou proměnu krajiny, kterou přinesla vodní nádrž.
• čtvrtá skupina zkusila jako jediná prameny i chronologicky srovnat (my ostatní měli mapy popsané) a sledovala vývoj města Zlína.
• poslední skupina zkoumala různě staré mapy pohraniční obce Strážné (na Šumavě) a sledovala, jak se velké i malé dějiny podepsaly na proměně obce

Shodli jsme se při metodickém rozboru, že potenciál map z hlediska badatelských hodin je velký. Pohybovali jsme se na škále od pozitiv - jsou to víc obrázky než text, to žáky zaujme, po negativa - mapám nikdo nerozumí, to žáky vyděsí.

Ale zároveň to lze metodicky dobře navléknout a s dobrý postupem se z mapy může stát ŠIFRA, která obsahuje zakódované tajemství. To už se samozřejmě "prodává" v hodině lépe.

Zkusím také Michalu Kurzovi napsat, zda budu moci materiály a návrhy metodiky sdílet.

8. Kam pro inspiraci?

Je mi jasné, že je vám teď trochu líto, pokud vám Letní škola nevyšla. Třeba jste dali přednost své druhé aprobaci nebo vás vaši nejbližší odtáhli na dovolenou. Neplačte a místo toho sledujte web Letní školy:

V sekci semináře totiž najdete dva, které se budou konat již v listopadu. 

Dále vznikl vzdělávací web Didaktikon ve spolupráci Univerzity Karlovy a Hlavního města Prahy. Zdá se, že skýtá mnoho vzdělávacích možností jak pro vás, tak pro vaše žáky:

Na závěr budu tajemná jako hrad v Karpatech a pouze naznačím, že jsme s některými kolegy (mrkám, zase) probírali možnosti sdílení dalších zajímavých materiálů a lekcí na tomto blogu. Pokud budu v stavu vše sepsat, určitě se to k vám dostane.

Přeji úspěšný start do dalšího školního roku!