Ohlédnutí za Letní školou ÚSTR 2021

Prázdniny rychle utekly, ale když je zakončuje tak skvělá akce, jako Letní škola ÚSTR v DOXu, člověk se na konec prázdnin dokonce i těší.

Jak vidno z názvu, tentokrát jsme se vážně dost zapotili, protože jsme si jako dějepisáři kladli otázky takříkajíc na tělo:

1) Podle čeho rozhodujeme, co považujeme v historii za důležité?

2) Můžeme se z dějin poučit?

3) A jak vlastně máme minulost využívat k tomu, abychom žili lépe současné životy?

Jak vidíte, byl to masakr... Naštěstí nás v tom naši patroni z ÚSTR nenechali a provedli před Letní školou vlastní důkladnou analýzu zahraničních dějepisných kurikul v Kanadě, Austrálii, Velké Británii nebo Německu, aby nás do workshopových diskusí inspirovali precisně formulovanými myšlenkami. Zde jsou:

• K minulosti se vztahujeme vždy z našeho současného pohledu. V různých dobách a situacích jsou tak různé události a témata z minulosti považovány za významné.

• Každé pojednání o minulosti obsahuje skryté nebo otevřené hodnocení

• K minulosti se nevztahujeme jen jako jednotlivci, ale také jako společnosti. Slouží k tomu různé instituce, které k minulosti přistupují z různých důvodů a odlišnými způsoby.

• Nelze dojít k definitivnímu pohledu na minulost. Součástí vztahování se k minulosti je kontroverze.

• Minulost se neopakuje, ani nenabízí  jednoduchá poučení. Zároveň na základě poznávání minulosti si můžeme lépe představit naši budoucnost.

Volba témat workshopů je vždy rozhodovací peklo, jediná jistota je, že na žádném pravděpodobně nebudete zklamaní. Já jsem tentokrát navštívila:

1) Tváří v tvář historii - příběhy zachránců Židů během 2. světové války (Marie Smutná/Institut Terezínské iniciativy)

• S Marií Smutnou jsme předběžně domluvené na zveřejnění metodiky, v níž budete moci s žáky zkoumat na různých konkrétních příbězích, KDY SE ČLOVĚK STANE ZACHRÁNCEM A PROČ?

2) Památník Lety u Písku: kurátorský workshop (Čeněk Pýcha, Veronika Kolaříková, Anna Míšková a Dušan Slačka)

• Na tomto workshopu jsme se zabývali vznikajícím památníkem v Letech u Písku, ale teorii jsme vzali zkrátka. Kurátoři si pro nás připravili kopie archivních materiálů či konkrétních artefaktů vztahujících se k romské historii či konkrétně Letům a my jsme po jejich rozboru zkoušeli vytvořit výstavu v budoucím památníku.
• K materiálům vás sice nedostanu, ale velmi mě nadchl nápad PŘÍPRAVY VÝSTAVY, který bych chtěla zkusit využít na jakékoliv vhodné téma se svými žáky. S tím, že výstavu bychom pak nechali volně k prohlížení v prostorách školy. Jakmile to vyzkouším, určitě se tu o tom dočtete.
• Samozřejmě se také můžete těšit na vzdělávací akce, které v budoucím památníku s žáky navštívíte.

3) Jak se učitelé vyrovnávají s minulostí? (Jaroslav Najbert)

• V tomto workshopu jsme sice nezískali podklady ke konkrétním aktivitám, ale dozvěděli jsme se dost sami o sobě a svých představách, které máme o "vyrovnávání se s minulostí". To vše jsme poté mohli porovnat s daty z empirického výzkumu a mediální analýzy, které prováděl Jaroslav Najbert ve své disertační práci.

I tentokrát na nás čekaly zajímavé přednášky. Ve čtvrtek večer se konala veřejná diskuse s promítáním částí inscenace Očitý svědek, anatomie masové vraždy. O představení, které se z důvodu Covidu nakonec změnilo zamýšlenou formu a lze zhlédnout online, diskutoval režisér Jiří Havelka a dramaturgyně Magda Jiřička Stojowská. Představení rekonstruuje události masakru na Švédských šancích na základě svědeckých výpovědí.

Další přednáška Tváří tvář minulosti měníme budoucnost se konala na závěr programu a probíhala online. Spojili jsme se s lektorem Dylanem Wrayem z Jihoafrické republiky, který školí tamější učitele historie. Ti učí o období o politiky apartheidu, jež sami zažili, což je samotné, žáky i rodiče staví před nelehké výzvy. Je dobré, když jako učitelé občas na dálku ochutnáme tvrdý chlebíček, který naši kolegové v JAR jednoznačně mají. Naše problémy se pak jeví jako malicherné.

Ani tentokrát nechyběla na Letní škole Burza nápadů, která se konala již potřetí a zdá se, že zůstane stálicí programu. Nekompromisní formát, v němž učitelé sdílí své nápady do výuky, je svým způsobem napínavý i pro přihlížející. Učitelé musí nápad představit ve 3 minutách a k dispozici mají pouze 3 slidy, časomíra je nekompromisní a je vyjádřena zvonečkem. Dobrá zpráva je, že se zlepšuji, letos jsem to stihla před zazvoněním.

• své nápady sdílelo 8 (nejen) učitelů, a protože někteří z nich tam nebyli poprvé, můžete se zase těšit na jejich nápady, jakmile to z nich dostanu (ano, mluvím o tobě Libore, Jirko, Johano a Ivo)
• Jiří Karen mi prozradil, že na FCB je soukromá skupina Starší dějiny moderně. Tak vám to tu říkám taky, doufám, že mě nepřetrhne.

Malé videoshrnutí od Václava Sixty najdete zde (14:17).

Na závěr bych ráda poděkovala všem, kteří si mě vyhledali u kávy a povídali si se mnou o nápadech na blogu a o nápadech svých. Je velmi povzbuzující vidět vás naživo a slyšet, že to dává smysl!