Ženská perspektiva v dějinách 19./20. století a společná tvorba lekcí ve Vzájemném učení

V minulém roce existovala víceméně dobrovolná pracovní skupina pro starší dějiny v rámci projektu Dějepisu+. Naší náplní bylo vymýšlení, testování a vzájemné komentování badatelských lekcí s tématy ze starších dějin. V projektu totiž byli zapojeni i učitelé, kteří právě neučili v devátých třídách, ale historickou gramotnost přesto chtěli s pomocí badatelských lekcí rozvíjet. Lekce, které v rámci naší “guerrilové” skupiny vznikaly, jste už na blogu měli možnost poznat a vyzkoušet. Většinou jsou to badatelské lekce od Jiřího Karena, Pavla Žalského a dalších. Koneckonců právě Jan Nepomucký byl v průběhu minulého roku v rámci této skupiny učesán do podoby, kterou máte možnost vyzkoušet.

Systémem pokus/omyl jsme ve skupině, jejímiž tahouni byli především Jiří Karen a Petr Sedlák, přišli na pár důležitých momentů vzájemného učení a sdílení, které považuji za dobré zmínit, využíváme je totiž dále i ve Vzájemném učení (Dějepis+ forever) a mohou být inspirací pro jakoukoliv vaši tvůrčí skupinu, pokud se ji rozhodnete založit třeba v rámci školy a dalších dějepisářů:

• téma lekce určovalo vhodnou historickou gramotnost, kterou jsme se rozhodli rozvíjet - jakmile jsme ji rozpoznali, zaměřili jsme se v rámci lekce pouze na ni (ačkoliv to někdy znamenalo opustit zajímavá vedlejší témata)
• téma lekce si vybírali tvůrci ve skupině podle svých zájmů a zkušeností s tématem, takže už měli téma trochu rozmyšlené a nikdo netvořil něco, co ho prostě zas až tak nezajímá
• ke každému tématu (která jsme vymýšleli online společně) se přihlásil jeden navrhovatel a jeden či dva komentátoři: 
• ze zkušeností jsme zjistili, že navrhovatel je tahoun, který prostě jediný může lekci načrtnout a po zapracování komentářů i dotáhnout - nikdo jiný to za něj většinou neudělá.
• zároveň komentátoři svým nadhledem dokáží tvůrce lekce posouvat a vytahovat ze slepých uliček a dávají mu důležitou zpětnou vazbu, která mu dodává energii pro další tvorbu
• lekce se již v průběhu vývoje testovali s žáky (většinou to právě činil jak tvůrce, tak komentátoři), když už se lekce posunula do téměř hotového stavu, otestovali ji další učitelé ze skupiny
• i díky tomu jsme se navzájem inspirovali tvůrčí postupy těch ostatních, nemluvě o konkrétních podkladech (ač ve vývojové fázi) do hodin
• v průběhu minulého roku jsme také na základě této zkušenosti došli k poznání, že i badatelské lekce musí být metodicky pestré
• tedy měly by obsahovat různé druhy práce (individuální, ve dvojicích, ve skupinách) a dílčích úkolů (přiřazování, pravdivé tvrzení, zjišťování prekonceptů a jejich korekce, atd…)
• pohyb v prostoru třídy či zapojení aplikací (např. mentimeter)
• práci s různorodými zdroji (obraz, video, text, komiks) i “překlad” dobových textových pramenů do žákům srozumitelné jazyka
• různé typy odpovědí na badatelskou otázku - zde především jsme zkoušeli zapojovat různé stylizace či tvůrčí prvky (napiš titulek, polož otázku prezidentovi, chtěl bys žít v…?)
• různorodost nás vedla i k tomu, že v rámci našich badatelských bloků se snažíme vždy vymyslet nějakou gamifikaci tématu (viz např. hra trojúhelníkový obchod či středověká společnost naživo)
• konečně jsme také zjistili, že je dobré, když na sebe více lekcí nějak navazuje - žáci si pak zvyknou dávat informace do hlubších souvislostí a hodiny jim dávají větší smysl

A právě poslední aspekt návaznosti lekcí jsem nechtěně aplikovala při tvorbě balíčku tří badatelských lekcí k ženské perspektivě v 19./20. století, které si nyní budete moci vyzkoušet. Kdo byl na letní badatelské škole, tomu tím konečně plním svůj slib, že se k lekcím na blogu dostane.

Kromě původně nezamýšleného vzniku tří lekcí (měla být samozřejmě jen jedna), jsem použila metodu přípravy od konce. Když jsem totiž vymýšlela badatelské otázky, jako první byla ta, na kterou si žáci odpoví až naposled. 

S lekcemi mi v rolích komentátorů pomáhali Jan Karel Černý, Miroslav Velík a samozřejmě Jiří Karen, za což jim moc děkuji. Neobešla jsem se ani bez odborné konzultace, kterou mi poskytla Jitka Gelnarová z Národního muzea, díky které jsem věděla, do které odborné literatury mohu konkrétně sáhnout pro textové či obrazové zdroje. Jitka Gelnarová byla svého času v týmu, který připravil výstavu Vlastním hlasem v Náprstkově muzeu a byla tak neuvěřitelně laskavá, že mi zdarma zaslala publikaci, která k výstavě vyšla.

1. JAK NAHLÍŽELI/Y NA ŽENU?

První lekci lze brát jako úvod do příčin emancipačního hnutí - bez pochopení tradiční role žen v 19. století, kterou přijímaly i ony samotné často jako danou a jedinou možnou, by nešly pochopit leckdy radikální kroky, které ženy podnikaly ve svém boji za volební právo.

Pracovní list včetně metodických komentářů a odkazem na prezentaci najde ZDE. 

Pokud budete list tisknout přímo z google dokumentů pro žáky, komentáře se nevytisknou. Pokud si je ale budete chtít takto vytisknout vy, je nutné si dokument stáhnout do počítače a dát při tisku z Wordu (či LibreOffice) volbu tisku s komentáři.

POZOR, KOMENTÁŘE NEODKLIKÁVEJTE (NEDÁVAJTE ✔️), PROTOŽE BY ZMIZELY PRO VŠECHNY ČTENÁŘE.

Toto platí i pro všechny následující dokumenty!

2. PROČ ZAČALY BOJOVAT O SVÁ PRÁVA?

Druhá lekce vede žáky k tomu, aby ze zdrojů sami vyvodili, co ženy v tradiční patriarchální společnosti dlouhodobě frustrovalo. Je dobré, když touto lekcí navazujete rovnou na lekci předchozí. Každá se dá zvládnout za jednu vyučovací hodinu. Pokud se vám podaří žáky zaujmout, je pravděpodobné, že budou chtít vědět, kdy a jak ženy svá práva získaly. Vydržte to a nic neprozrazujte, žáci si budou moci na vše přijít sami v lekci poslední.

Pracovní list včetně metodických komentářů a odkazem na prezentaci najdete ZDE.

3. JAK ZÍSKALY SVÁ PRÁVA?

Jak bylo naznačeno výše, na poslední lekci si budou muset žáci chvilku počkat, protože je dobré ji učit až v souvislosti s první světovou válkou, která se stala hlavním hybatelem společenské proměny.

Tato hodina kvůli většímu počtu zdrojů také volí jinou organizační metodu - žáci po společné evokaci nejprve pracují v expertních skupinách a zkoumají metody boje za volební právo v Británii, USA a Čechách, teprve poté se setkávají v mateřských skupinách a hledají odpověď na nejdůležitější příčinu vedoucí k zisku volebního práva pro ženy v různých zemí světa.

Pracovní list včetně metodických komentářů a odkazem na prezentaci najdete ZDE.

Inspirace na závěr

Jak si v listech všimněte, zdrojů bylo k lekcím požehnaně. Pokud by někoho z vás nebo vašich žáků téma zajímalo více, určitě doporučuji komiks Neohrožené ženy. Za zhlédnutí stojí i filmy Andělé s ocelovým hlasem či film Sufražetka.

Jsem moc zvědavá na vaše zkušenosti s lekcí a zpětnou vazbu i to, jak budou na lekci reagovat vaši žáci. U nás hýbaly silné emoce a pobouření nejen s holkami, ale i s většinou kluků...